Pozor
Stránka je velice dlouhá. Pokud se na konci stránky objeví reklama je stránky celá.
Vyhledávání textu na stránce: Ctrl+F
Právně závazná je pouze tištěná podoba Sbírky zákonů.
121/1939 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 10. května 1939
o zřízení nejvyššího úřadu cenového
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II
ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.
z. a n.:
Část první
Všeobecná působnost nejvyššího úřadu cenového
a politických úřadů
§ 1
(1) Ke tvoření cen zboží a úkonů všeho druhu, jakož i
veškerých úplat a k dohledu na tyto ceny a úplaty se zřizuje
nejvyšší úřad cenový (NÚC). Z působnosti tohoto úřadu jsou
vyloučeny věci týkající se mezd a platů; věci týkající se úroků a
cenných papírů jsou upraveny zvláště.
(2) Nejvyšší úřad cenový jest bezprostředně podřízen
předsedovi vlády a v jeho čele je předseda, kterého jmenuje a
zprošťuje funkce na návrh předsedy vlády státní president.
Předseda tohoto úřadu se účastní, určí-li tak předseda vlády, s
hlasem poradním schůzí vlády, pokud jednají o předmětech, které
spadají do oboru působnosti nejvyššího úřadu cenového.
(3) Složení, organisace a způsob činnosti nejvyššího úřadu
cenového se podrobněji upraví vládním nařízením.
§ 2
(1) Nejvyšší úřad cenový může k zajištění národohospodářsky
oprávněných cen a úplat činiti všechna potřebná opatření, zejména
může stanoviti nejnižší nebo nejvyšší, směrné nebo pevné ceny
zboží a úkonů všeho druhu a výši veškerých úplat, jakož i vydávati
směrnice pro vedení obchodních a hospodářských knih a podobných
záznamů u podniků, které vyrábějí nebo dávají do oběhu zboží nebo
poskytují úkony. Vydávati všeobecná nařízení ve věcech cenových k
návrhu předsedy nejvyššího úřadu cenového přísluší předsedovi
vlády.
(2) Nejvyšší úřad cenový jest oprávněn v mezích své pravomoci
žádati od každého písemná i ústní vysvětlení o zásobách zboží a o
všech okolnostech důležitých pro tvoření cen a úplat a pro
dohled na ně, jakož i provésti prohlídku obchodních a provozních
místností a skladů, a jsou-li pro to zvláštní důvody, i jiných
místností a míst, kde jest nebo by mohlo býti zboží chováno, a
nahlédnouti do obchodních a hospodářských knih a jejich příloh,
dokladů a záznamů a učiniti anebo si vyžádati z nich výpisy. Do
soukromých bytů a jejich vedlejších místností možno vstoupiti jen
na základě zvláštního rozkazu příslušného úřadu. Při tom budiž
šetřeno ustanovení druhé věty § 8 ústavního zákona ze dne 9.
dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní
a tajemství listovního. Orgány pověřené výkonem opatření podle
tohoto odstavce jsou povinny - jak po dobu trvání služebního
poměru, tak i po jeho skončení - zachovávati úplnou mlčenlivost o
všech věcech, o kterých se dověděly při své činnosti, zejména o
každém obchodním a výrobním tajemství. Výsledku šetření ani
okolností při něm zjištěných nesmí býti použito i jiným účelům,
než k účelům, jichž se týká toto nařízení.
§ 3
(1) Veškerá působnost ústředních úřadů ve věcech cenových a
správní působnost vlády v těchto věcech náleží výhradně nejvyššímu
úřadu cenovému, pokud se v tomto nařízení nestanoví jinak.
(2) Příslušný ústřední úřad uvědomí pokud možno předem
nejvyšší úřad cenový o všech svých opatřeních v záležitostech,
které se týkají zásobování zbožím a úkony.
(3) Železniční tarify (tarifní slevy), poplatky a sazby,
jakož i poštovní a telegrafní (telefonní) sazby stanoví nebo
schvalují se souhlasem nejvyššího úřadu cenového dosud příslušné
orgány a úřady. Totéž platí o stanovení cen výrobků státních
monopolů.
(4) Dosavadní opatření úřadů, ústavů, korporací, podniků a
jiných správních orgánů, zejména i orgánů zájmové samosprávy, v
oboru tvoření cen a úplat, vydaná přede dnem vyhlášení tohoto
nařízení, zůstávají v platnosti; takováto opatření mohou býti
nadále činěna, pokud podle tohoto nařízení nepřísluší přímo
nejvyššímu úřadu cenovému, jen se souhlasem nejvyššího úřadu
cenového.
§ 4
Nejvyšší úřad cenový může působnost ve věcech, jichž se týká
toto nařízení, kdykoliv z části přenésti na jiné úřady, zejména na
zemské a okresní úřady.
§ 5
(1) Působnost uvedenou v § 1 vykonávají v nižších stolicích
zemské a okresní úřady (jejich expositury) a na vyzvání těchto
úřadů i obce, a to podle nařízení a předpisů vydaných nejvyšším
úřadem cenovým.
(2) Pravomoc vyznačená v § 2, odst. 2 náleží též zemským
úřadům.
Část druhá
Zvláštní ustanovení o cenách
§ 6
Vyznačování cen
(1) Kdo po živnostensku nebo na trhu nabízí nebo prodává
potraviny, je povinen ve své obchodní místnosti zákazníkům
přístupné, na svém prodejním stánku nebo trhovišti vyznačiti na
místě zřetelně viditelném a písmem dobře čitelným cenu
jednotlivých potravin, hledíc k jejich jakosti i množství.
(2) Zemský úřad a z jeho zmocnění okresní úřad může také u
jiného druhu zboží naříditi, aby ceny byly zřejmě vyznačeny na
zboží samém nebo jiným vhodným způsobem.
(3) Na zboží, které je k účelům obchodním veřejně vyloženo ve
výkladech, výkladních skříních a oknech, v stáncích a podobně,
musí býti ceny vždy vhodným způsobem zřejmě vyznačeny.
(4) Zemský úřad a z jeho zmocnění okresní úřad může naříditi,
aby vedle ceny byly zřejmě vyznačeny ještě jiné další
okolnosti, důležité pro stanovení ceny zboží.
(5) Prodává-li se zboží na váhu, jsou prodavači povinni
dovoliti bezplatné užití svých vah, aby si kupci převážili
prodávané jim věci.
Část třetí
Ustanovení o orgánech hospodářské kontrolní služby
§ 7
Všeobecná úprava organisace a služebního poměru orgánů
hospodářské kontrolní služby
Nejvyšší úřad cenový upraví v dohodě s ministerstvem vnitra
vnitřními předpisy podrobnější organisaci a výkon služby orgánů
hospodářské kontrolní služby, stanoví zásady pro jejich působnost,
nařídí, jak tyto orgány mají býti vyškoleny, vycvičeny a případně
vyzbrojeny a opatřeny jinými pomůckami pro výkon služby, a vydá
zvláštní služební řád, jímž budou zejména též stanoveny všeobecné
i zvláštní služební povinnosti a služební práva jmenovaných orgánů
a určen způsob, jakým se stíhá porušení jejich služebních a
stavovských povinností. Až do vydání služebního řádu platí o
stíhání porušení služebních a stavovských povinností dosavadní
předpisy, platné pro tu kategorii zaměstnanců, ke které
zaměstnanec, o nějž jde, přísluší.
§ 8
Zvláštní ustanovení o právech
orgánů hospodářské kontrolní služby
(1) Všechny orgány hospodářské kontrolní služby mají při
výkonu služby právo vyžádati si součinnost každého orgánu (úřadu,
ústavu) veřejné správy, zejména též četnictva a orgánů policejních
strážních sborů a obecní stráže bezpečnosti.
(2) Všechny orgány hospodářské kontrolní služby mohou v
mezích svých služebních povinností a práv požadovati od každého
vysvětlení o zásobách zboží, o zaplacených, žádaných
nebo nabízených cenách, jakož i o všech okolnostech důležitých pro
stanovení cen.
(3) Uvedeným orgánům musí býti při výkonu služby dovolen
přístup do všech obchodních a provozních místností a skladů, jakož
i do místností a na pozemky drah sloužící veřejné dopravě anebo
poštovní a telegrafní správy, pokud v těchto místnostech nebo na
těchto pozemcích jest chováno zboží, jež jest předmětem pátrání
těchto orgánů, a poskytnuta jim možnost nahlédnouti do obchodních
záznamů veškerých těchto podniků. V místnostech a na pozemcích
určených k provozu drah a pošt jsou orgány hospodářské kontrolní
služby povinny v zájmu zajištění nerušené přepravy, nerušeného
provozu a osobní bezpečnosti dbáti přání železničních a poštovních
orgánů. Ustanovení § 2, odst. 2 o prohlídce soukromých bytů a
jejich vedlejších místností, o povinnosti mlčenlivosti a o použití
výsledku šetření, platí obdobně.
(4) Při výkonu služby mohou orgány hospodářské kontrolní
služby bráti, a to bez jakékoliv náhrady, avšak pouze v rozsahu
pro výkon služby nezbytně nutném, vzorky jednotlivých druhů zboží
a prováděti na místě nutná zabezpečovací opatření (zajištění,
předběžné zabavení); tím nesmí býti rušena železniční a poštovní
přeprava. Vzorky, jichž není třeba k dalšímu úřednímu jednání,
nebo vzorky zbylé po provedení zkoušek, budou vráceny.
(5) Výkonné orgány hospodářské kontrolní služby požívají,
konajíce službu, právní ochrany civilní stráže.
Část čtvrtá
Trestní a podobná ustanovení
Přestupky
§ 9
(1) Pro správní přestupek bude - bez újmy soudního stíhání -
potrestán, kdo poruší některé z ustanovení tohoto nařízení nebo
nařízení podle něho vydaných nebo nevyhoví příkazu nebo zákazu
vydanému podle tohoto nařízení nebo podle nařízení na jeho
podkladě vydaných, anebo kdo se pouští do pletich, jež jsou
způsobilé zvýšiti ceny nebo udržeti ceny národohospodářsky
neoprávněné.
(2) Přestupku ve smyslu odstavce 1 se dopouští zejména,
1. kdo za zboží nebo úkony požaduje nebo sobě nebo jinému
dává poskytnouti nebo slíbiti cenu jinou, než je cena úředně
stanovená nebo připuštěná, nebo cenu národohospodářsky
neoprávněnou;
2. kdo za zboží horší jakosti požaduje nebo sobě nebo jinému
dává poskytnouti nebo slíbiti cenu zboží lepší jakosti;
3. kdo při nákupu zboží, jež hodlá zciziti, přeplácí cenu
prodavačem požadovanou, anebo není-li určitá cena požadována, cenu
úředně stanovenou nebo připuštěnou;
4. kdo se s jinými smlouvá, aby ceny zboží nebo úkonů byly
bez národohospodářsky oprávněných důvodů zvyšovány;
5. kdo za tím účelem, aby ceny zboží byly neoprávněně
zvyšovány, zboží skupuje, zásoby zboží hromadí, jeho výrobu nebo
obchod sním zastaví nebo podstatně omezí, nebo kdo za týmž účelem
poruší smlouvu o jeho dodání;
6. kdo provozuje řetězový obchod se zbožím;
7. kdo prodej nebo odevzdání zboží nebo poskytnutí úkonů
učiní závislým na tom, že bude zároveň přijato zboží nebo úkon
jiného druhu nebo jakosti, anebo že bude zároveň slíbeno přijetí
takového zboží nebo úkonů, jakož i kdo za tím účelem, aby dosáhl
prodeje zboží nebo poskytnutí úkonů, zároveň přijímá nebo slibuje
přijmouti zboží nebo úkony jiného druhu nebo jakosti;
8. kdo někoho zdržuje od návštěvy trhu se zbožím za tím
účelem, aby zmenšil obeslání trhu, nebo kdo na trh přinesené zboží
prodává nebo kupuje před počátkem úředně stanovených tržních
hodin;
9. obchodník, jenž návštěvníku trhu odkoupí cestou na trh
zboží, které tento dopravuje na trh;
10. kdo má účast na takových opatřeních orgánů zájmové
samosprávy nebo spolku nebo jiného sdružení, která směřují k
národohospodářsky neoprávněnému zvýšení cen zboží nebo úkonů.
(3) Z téhož přestupku je jako pachatel odpovědně, kdo
návodem, rozkazem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím
pomoci nebo úmyslně jinak způsobí nebo usnadní spáchání některého
z přestupků uvedených v předcházejících odstavcích jinou osobou
(pachatelem), i když pachatel nemůže býti pro tento přestupek
stíhán nebo odsouzen.
(4) Pokus přestupků, uvedených v odstavcích 1 a 2, je
trestný.
(5) Okolnost, zda ceny jsou národohospodářsky oprávněné nebo
neoprávněné, posuzuje úřad podle volného uvážení.
§ 10
Jako správní přestupek se trestá též porušení ustanovení
1. §§ 30 a 31 zákona ze dne 12. července 1933, č. 141 Sb. z.
a n., o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon),
2. vládního nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 75 Sb. z. a
n., o výrobě mléka a výrobků z mléka a obchodu a s těmito
potravinami, ve znění vládního nařízení ze dne 8. dubna 1938, č.
71 Sb. z. a n.,
3. § 10 zákona ze dne 12. února 1936, č. 41 Sb. z. a n., o
spotřební dani z kyseliny octové.
§ 11
Tresty
(1) Přestupky uvedené v tomto nařízení trestají okresní úřady
pokutou do 1,000.000 K nebo vězením do jednoho roku; byl-li
přestupek spáchán při provozování živnosti, může býti vyslovena
také ztráta živnostenského oprávnění, a to buď dočasně nebo
natrvalo. Pro případ nedobytnosti pokuty buď uložen náhradní trest
vězení do jednoho roku. Tyto tresty mohou býti uloženy též
současně, v tom případě nesmí však trest na svobodě spolu s
náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než jeden rok.
Věci, jimiž byl trestný čin spáchán, které jím byly získány, nebo
které jsou ke spáchání trestného činu zřejmě určeny, jakož i
neoprávněn získaný výdělek lze prohlásiti za propadlé ve prospěch
státu, a to i když pachatel nemůže býti stíhán nebo odsouzen.
(2) Přestupky ostatních právních předpisů, které rovněž
upravují záležitosti vymezené v § 1, jakož i přestupky předpisů,
příkazů a zákazů vydaných podle tohoto nařízení, se trestají podle
odstavce 1; v těchto případech platí i ustanovení odstavce 1 o
prohlášení věcí a výdělku za propadlé.
§ 12
Zásady trestního řízení
(1) Vyžaduje-li toho veřejný zájem nebo povaha trestného
případu, budiž trestní řízení provedeno ihned na místě spáchaného
činu. Uveřejnění, pokud se týče vyhlášení výsledku trestního
řízení podle § 13, jest v takovém případě zpravidla provésti ihned
po skončení trestního řízení.
(2) Při vydání trestního nálezu může úřad zároveň vysloviti,
že případně podané odvolání nemá odkladného účinku.
(3) Nejvyšší úřad cenový a zemský úřad mohou, a to i během
trestního řízení, převzíti vedení trestního řízení a rozhodnouti v
první stolici o trestní věci. Rozhoduje-li takto zemský úřad, lze
se z jeho nálezu odvolati k nejvyššímu úřadu cenovému.
(4) Prominutí nebo zmírnění trestu v případech, ve kterých
rozhodl zemský úřad v první stolici nebo nejvyšší úřad cenový,
přísluší nejvyššímu úřadu cenovému.
(5) Odvolací úřad, rozhoduje o odvolání, jest oprávněn
nahraditi jak výrok, tak i odůvodnění nižšího úřadu svým výrokem
nebo odůvodněním a podle toho v odpor vzatý nález v každém směru
změniti a doplniti, a to i v neprospěch odvolatele.
(6) Činy trestné podle tohoto nařízení se promlčují v jednom
roce. Promlčení počíná dnem, kdy byl čin spáchán.
§ 13
Uveřejnění odsuzujícího výroku
(1) Výrok, jímž byl uložen trest na svobodě nebo pokuta
přesahující částku 10.000K, nebo jímž byla vyslovena ztráta
živnostenského oprávnění, se uveřejní na útraty odsouzeného
jedenkráte podle okolností v jednom nebo i v několika denních
listech, určených v trestním nálezu. Vedle uveřejnění v časopisech
nebo místo něho lze v nálezu vysloviti, že se odsuzující výrok
veřejně vyhlásí jiným způsobem nebo veřejně vyvěsí nebo jinak
vyhlásí na útraty odsouzeného v obci, kde viník bydlí, a v obci,
kde se trestného činu dopustil.
(2) Při uložení mírnějšího trestu může býti stejným způsobem
(odstavec 1) vysloveno, že se odsuzující výrok uveřejní na útraty
odsouzeného jedenkráte v denním listě.
(3) Jsou-li pro to zvláštní důvody, budiž uznáno též na
uveřejnění odůvodnění odsuzujícího výroku.
(4) Trestem na svobodě (odstavec 1) se nerozumí náhradní
trest vězení.
§ 14
Ručení za pokutu
Za pokutu uloženou zřízencům, zmocněncům, zástupcům nebo
jiným orgánům ručí majitel podniku, v němž byl trestný čin
spáchán, nerozdílnou rukou s potrestaným, pokud potrestaný
nejednal o své újmě nebo přímo proti daným mu příkazům nebo
zákazům. Majiteli podniku se rozumí nejen jednotlivé fysické
osoby, nýbrž i společnosti (sdružení osob) a právnické osoby.
§ 15
Ručení orgánů zájmové samosprávy
Orgány zájmové samosprávy, jež působily k činnosti trestné
podle tohoto nařízení, může dozorčí úřad zbaviti jejich funkce,
pokud se týče je rozpustiti. Neustaví-li se nové orgány v
přiměřené lhůtě, kterou úřad zároveň stanoví, nebo není-li možno,
aby se nové orgány ustavily podle platných předpisů, jmenuje
dozorčí úřad správního komisaře (správní komisi) a určí podle
volné úvahy dobu, kdy budou tyto orgány ustaveny způsobem
stanoveným v platných předpisech.
§ 16
Uzavření provozních a obchodních místností, zbavení vedení
a zákaz provozu podniku
(1) Nejvyšší úřad cenový může, a to i mimo případy trestního
řízení, dočasně uzavříti provozní a obchodní místnosti podniku,
který dává do oběhu zboží, případně obstarává úkony, jestliže
majitel nebo provozovatel jedná ve věcech, upravených tímto
nařízením, proti zákonným předpisům nebo nařízením úřadů.
Dopustil-li se majitel nebo provozovatel takovéhoto podniku
opětovně některého činu trestného podle tohoto nařízení, může jej
nejvyšší úřad cenový zbaviti dočasně nebo trvale vedení podniku
nebo zakázati další provoz podniku.
(2) Byl-li majitel nebo provozovatel podniku (odstavec 1)
zbaven vedení podniku, ustanoví nejvyšší úřad cenový zároveň
způsobilého náměstka pro další vedení podniku.
Část pátá
§ 17
Poradní sbory
Nejvyšší úřad cenový má k disposici poradní sbory vlády,
zřízené při předsednictvu ministerské rady. U politických úřadů I.
a II. stolice mohou býti zřízeny poradní sbory pro otázky cenové.
Působnost, organisaci a způsob jednání těchto sborů stanoví vládní
nařízení.
§ 18
Součinnost soudů, úřadů, obcí a jiných orgánů veřejné správy
(1) Soudy, úřady, obce a jiné orgány veřejné správy jsou
povinny spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení.
(2) Příkazy a zákazy vydané podle tohoto nařízení jsou pro
všechny správní úřady, orgány a soudy závazné.
§ 19
Soudní kontrola ve věcech kartelových
Rozhodování o stížnostech proti rozhodnutím a opatřením
nejvyššího úřadu cenového ve věcech upravených zákonem č. 141/1933
Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 21. října 1933, č. 207 Sb.
z. a n., o použití některých ustanovení kartelového zákona na
nepřiměřeně vysoké ceny (sazby) neurčené kartelovými úmluvami,
přísluší nejvyššímu správnímu soudu.
Část šestá
Závěrečná ustanovení
§ 20
Nestanoví-li se v tomto nařízení jinak, platí jeho předpisy o
zboží přiměřeně i o statcích.
§ 21
Nařízení předsedy vlády (§ 2, odst. 1) se vyhlašují ve Sbírce
zákonů a nařízení. Ostatní nařízení a opatření úřadů, vydaná podle
tohoto nařízení, která mají býti veřejně vyhlášena, jest
uveřejniti a vyhlásiti, není-li stanoveno jinak, způsobem v místě
obvyklým.
§ 22
Ustanovení tohoto nařízení o přechodu působnosti podle § 3,
odst. 1 se týkají především provádění předpisů:
a) § 17, odst. 3 nařízení ze dne 29. srpna 1916, č. 278 ř.
z., o dani ze zapalovadel, a vládního nařízení ze dne 22. prosince
1931, č. 3 Sb. z. a n. z roku 1932, o nejvyšších cenách zápalek,
ve znění vládního nařízení ze dne 12. dubna 1935, č. 85 Sb. z. a
n.,
b) § 6 vládního nařízení ze dne 7. května 1920, č. 377 Sb. z.
a n., o výrobě a obchodu potravinovými náhražkami, pokud jde o
posouzení přiměřenosti cen,
c) vládního nařízení ze dne 3. září 1920, č. 516 Sb. z. a n.,
o zásobování obyvatelstva a opatření důležitých podniků státních
předměty potřeby,
d) § 12 zákona ze dne 20. prosince 1923, č. 9 Sb. z. a n. z
roku 1924, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání
radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz
jejich z ciziny,
e) § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1930, č. 168 Sb. z. a n.,
o dani z piva, ve znění zákona ze dne 21. prosince 1937, č. 250
Sb. z. a n., a vládního nařízení ze dne 16. listopadu 1938, č. 294
Sb. z. a n.,
f) § 7 zákona ze dne 7. června 1932, č. 86 Sb. z. a n., jímž
se mění některá ustanovení o dani z lihu a upravuje hospodaření s
lihem,
g) § 11 zákona ze dne 15. července 1932, č. 123 Sb. z. a n.,
o spotřební dani z droždí,
h) zákona č. 141/1933 Sb. z. a n.,
ch) vládního nařízení č. 207/1933 Sb. z. a n.,
i) vládního nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 76 Sb. z. a
n., o stanovení pevných cen mléka a smetan, ve znění vládního
nařízení ze dne 23. prosince 1938, č. 386 Sb. z. a n., přičemž
přechází na nejvyšší úřad cenový též působnost cenových komisí,
j) § 1, odst. 2 vládního nařízení ze dne 22. března 1935, č.
48 Sb. z. a n., o některých opatřeních v elektrárenském
hospodářství, ve znění vládního nařízení ze dne 18. prosince 1936,
č. 326 Sb. z. a n.,
k) § 15, odst. 6 zákona ze dne 11. dubna 1935, č. 82 Sb. z. a
n., o ochraně a obraně proti leteckým útokům,
l) § 10 zák. č. 41/1936 Sb. z. a n.,
m) části III vládního nařízení ze dne 9. července 1936, č.
251 Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů ve výrobě a odbytu
škrobu a dextrinu, přičemž přechází na nejvyšší úřad cenový též
působnost cenové komise podle § 15, odst. 3, písm. a) cit.
nařízení,
n) vládního nařízení ze dne 21. května 1937, č. 83 Sb. z. a
n., o cenách uhlí pro domácí otop,
o) vládního nařízení ze dne 18. června 1937, č. 121 Sb. z. a
n., jímž se stanoví možnost vydání cenových směrnic v některých
živnostech, ve znění vládního nařízení ze dne 17. prosince 1938,
č. 360 Sb. z. a n.,
p) opatření Stálého výboru ze dne 16. listopadu 1938, č. 288
Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče,
q) ustanovení živnostenského řádu a předpisů jej měnících a
doplňujících.
§ 23
(1) Nejvyšší úřad cenový má právo jmenovati svého zástupce do
hospodářských sdružení nebo útvarů řízeného hospodářství, zejména
do
a) Československé obilní společnosti (§ 35 vládního nařízení
ze dne 13. července 1934, č. 137 Sb. z. a n., o úpravě obchodu s
obilím, moukou a mlýnskými výrobky a některými krmivy, ve znění
předpisů je měnících a doplňujících),
b) Česko-Moravské společnosti pro obchod ranými brambory,
společnosti s ručením obmezeným (§ 20 vládního nařízení ze dne 21.
března 1939, č. 95 Sb. z. a n., o úpravě pěstování a odbytu raných
bramborů),
c) dřevařského syndikátu (§ 4 vládního nařízení ze dne 18.
prosince 1936, č. 327 Sb. z. a n., o mimořádné úpravě těžby dřeva
a úpravě lesního a dřevařského hospodářství),
d) syndikátu pro zpeněžování dobytka a výrobků živočišných,
e) kuratorií vyrovnávacích mléčných fondů (§ 2 zákona ze dne
15. května 1934, č. 94 Sb. z. a n., o vyrovnávacích fondech
mléčných),
f) lihové komise (§ 8 zák. č. 86/1932 Sb. z. a n.),
g) komise zřízené podle § 8 vládního nařízení ze dne 18.
června 1937, č. 120 Sb. z. a n., o zpracování některých tuzemských
olejnatých semen při výrobě umělých tuků jedlých v r. 1937,
h) komise vlnařská (§ 6 vládního nařízení ze dne 30. června
1937, č. 159 Sb. z. a n., o úpravě některých výrobních a
odbytových poměrů domácí výroby vlny),
ch) Sboru pro záležitosti sklářské výroby (§ 17 vládního
nařízení ze dne 20. prosince 1935, č. 2 Sb. z. a n. z roku 1936,
o některých organisačních a jiných opatřeních ve výrobě skla),
i) Sboru pro textilní hospodářství (§ 13 vládního nařízení ze
dne 9. července 1936, č. 228 Sb. z. a n., o některých
organisačních a jiných opatřeních v textilní výrobě),
j) Sboru pro záležitosti průmyslu bramborového škrobu (§ 9
vl. nař. č. 251/1936 Sb. z. a n.),
k) Sboru pro záležitosti průmyslu škrobového cukru (§ 9
vládního nařízení ze dne 9. července 1936, č. 252 Sb. z. a n.,
o úpravě některých poměrů ve výrobě a odbytu škrobového cukru do
tuzemska).
(2) Zástupci nejvyššího úřadu cenového přísluší hájiti
zájmy vyplývající z působnosti tohoto úřadu (§ 1). V případech
uvedených v odstavci 1, písm. a) až h) má zástupce nejvyššího
úřadu cenového právo zastaviti usnesení a opatření, o nichž má za
to, že jsou z hlediska působnosti nejvyššího úřadu cenového
škodlivá, a to s účinkem, že taková usnesení nebo opatření musí
býti předložena nejvyššímu úřadu cenovému a nesmí býti vykonána
dříve, pokud o nich tento úřad nerozhodne.
(3) Případné spory mezi zástupcem nejvyššího úřadu cenového a
zástupcem jiného ministerstva při výkonu dozoru podle odstavce 1
rozhodne předseda vlády.
§ 24
(1) Tímto nařízením se ruší, případně mění předpisy, pokud mu
odporují. Zejména se zrušují ustanovení
a) zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., o
trestání válečné lichvy, ve znění předpisů jej měnících a
doplňujících,
b) vládního nařízení ze dne 24. ledna 1936, č. 27 Sb. z. a
n., o rozhodčích komisích pro stanovení cen stavebních hmot,
c) vládního nařízení ze dne 6. října 1936, č. 264 Sb. z. a
n., o opatřeních proti bezdůvodnému zdražování, ve znění vládního
nařízení ze dne 11. června 1937, č. 104 Sb. z. a n., a vládního
nařízení ze dne 12. prosince 1938, č. 321 Sb. z. a n.
(2) Vládní nařízení č. 516/1920 Sb. z. a n. zůstává v
platnosti, pokud neodporuje tomuto nařízení. Náhrady, ceny a
úplaty podle §§ 4 až 9 cit. nařízení stanoví příslušný úřad v
dohodě s nejvyšším úřadem cenovým; o námitkách podle § 5 cit.
nařízení rozhoduje příslušné ministerstvo v dohodě s nejvyšším
úřadem cenovým.
(3) Ustanovení dosud platných zákonů a nařízení o cenách
zboží a úkonů a o úplatách (§ 1, odst. 1) zůstávají dále v
platnosti, pokud předseda vlády neučiní v tomto směru jinou úpravu
podle § 2, odst. 1.
§ 25
Toto nařízení provede předseda vlády v dohodě se zúčastněnými
ministry.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Dr. Kalfus v. r. Dr. Havelka v. r.
Dr. Kapras v. r. Čipera v. r.
Dr. Krejčí v. r. Dr. Feierabend v. r.
Dr. Šádek v. r. Dr. Klumpar v. r.
